Chemické látky u vás doma

Vědci objevili v lidském těle asi 300 různých syntetických chemikálií. Dostávají se nám do krve ze vzduchu, z potravin nebo ze spotřebního zboží. Pro většinu chemických látek, které se v zemích EU používají v množství větším než tisíc tun ročně, přitom nejsou k dispozici ani základní výsledky zdravotních testů. Málokdy se zkoumá také tzv. synergický efekt – tedy současné působení většího množství, jakéhosi pomyslného koktejlu různých chemikálií najednou. Vědci a lékaři čas od času dodatečně, po letech používání, přijdou na pořádný průšvih: vzpomeňme třeba polychlorované bifenyly, freony ve sprejích nebo ftaláty v hračkách z PVC, které jsme jako děti bezstarostně okusovali. Největší riziko hrozí malým dětem a těhotným ženám.

1.V kuchyni

Téměř všechno, co se v kuchyni vyskytuje, přichází do kontaktu s jídlem, a proto se doporučuje nejvyšší ostražitost. Máte doma plastové nádobí? Podívejte se, zda není vyrobeno z polykarbonátu (bývá značen písmeny PC). Polykarbonát je v pořádku do chvíle, než se mechanicky poškodí. Tehdy se z něj může uvolňovat škodlivý bisfenol A (BPA), který v lidském těle imituje některé hormony. Lékaři zjistili, že jeho vyšší koncentrace může způsobit rakovinu prsu nebo cukrovku. Proto takové poškrábané nádobí raději vyhoďte a kupte si skleněné, porcelánové nebo jiné z méně škodlivého plastu (polypropylen, PP). Polykarbonát se také nachází v některých konzervách coby tenoučký plastový povrch uvnitř plechovky – další důvod, proč jíst raději čerstvé potraviny.

V kuchyních se často vyskytuje podlahová krytina z PVC (lidově zvaná lino). Považuje se za praktickou a levnou. PVC má však jedno velké minus. Obsahuje takzvané změkčovačeftaláty, které mohou narušovat činnost hormonů a také vyvolávat alergie. Proto se vyplatí investovat do pravého linolea (marmoleum, artoleum, vyrábí se z lněného oleje, dřevité a korkovité moučky, přírodní pryskyřice, jutové tkaniny a dalších čistě přírodních příměsí) nebo do korku či dlažby. Totéž platí o omyvatelných ubrusech a sáčcích na potraviny – nahraďte je textilem, papírem nebo jiným, méně škodlivým plastem. Bezpečné omyvatelné sáčky na potraviny můžete koupit například v našem Benefičním obchodě. Zboží a obaly z PVC poznáte podle označení malým trojúhelníčkem ze šipek, ve kterém je číslo 3. Rozumnější alternativu představuje polyetylen (PE, trojúhelníček s číslem 2 nebo 4) či polypropylen (PP, značka s číslem 5). Bohužel zákon neukládá výrobcům povinnost zboží těmito značkami opatřovat, umisťují je tam pouze dobrovolně. Kdykoli si tedy nejste složením výrobku nebo jeho obalu jisti, ptejte se prodávajícího nebo napište výrobci.

Někteří vědci považují za rizikový také teflon kvůli obsahu fluorovaných chemikálií, které mohou poškodit játra nebo způsobit poruchu vývoje plodu. Škodlivost teflonu, konkrétně perfluorooktanové kyseliny, však zatím nebyla při běžném používání prokázána. Nebezpečný by mohl být při vysokých teplotách, při nichž se rizikové chemikálie uvolňují – nad 250 °C. Teflonové nádobí proto nepřehřívejte. Riziko každopádně hrozí při spolknutí úlomků teflonu, které jsou ostré jako skleněné střepy. Pokrmy v teflonových pánvích proto nemíchejte a nenabírejte ničím kovovým nebo ostrým. Vhodnou alternativu představuje nádobí s keramickým povrchem, který je také nepřilnavý.

2.V ložnici a obývacím pokoji

Měkkou pěnu z PVC mohou mít na spodní straně také koberce, takže pozor na ně. Co se týká materiálu, ideální variantu z ekologického i zdravotního hlediska představuje koberec vlněný. Levnější, ale důstojnou variantou je koberec bavlněný anebo alespoň nylonový či z polyetylenových vláken. Při výrobě bytového textilu a čalouněného nábytku – stejně jako třeba v elektronice, lampách či autech – se někdy používají takzvané bromované zpomalovače hoření (BFR), které chrání před vznikem nebo šířením požáru. Jsou však zdraví škodlivé. Pomalu se uvolňují z výrobků do prostředí, takže některé z nich se postupně ukládají v lidském těle. Testy je objevily také v rybách z českých řek nebo v mateřském mléku. Dnes jsou BFR zakázané, avšak ve starším vybavení se stále mohou vyskytovat – i proto je nutné vyvážet takové věci důsledně do ekodvora.

3.V dětském pokoji

Stejně jako se dětem snažíme kupovat to nejkvalitnější jídlo, zamykáme před nimi léky i čisticí přípravky, měli bychom je držet stranou také od všeho potenciálně škodlivého nábytku, hraček i zařízení. Platí zde proto pravidlo: co nejvíce přírodních materiálů a co nejméně těch lepených, barvených a lakovaných. Ideální nábytek je z masivního dřeva (anebo alespoň z kvalitního plastu), klidně starší z bazaru. Lepené materiály – takzvaná dřevotříska – obsahují těkavý a rakovinotvorný formaldehyd. I hračky z přírodních materiálů bývají lepší než plastové. Hračky i školní potřeby mohou obsahovat měkčené PVC. Více se dočtete v kapitole Hraní.

4.Na WC

Parfémované osvěžovače vzduchu, které nám reklama podsouvá jako naprostou nutnost, vzduch ani neosvěžují, ani nečistí. Fungují na banálním principu: přidávají do vzduchu chemické látky, které voní tak silně, že přebijí ostatní pachy. Často obsahují rizikové chemikálie (například benzen, toluen, xyleny nebo styren), jež mohou škodit zejména astmatikům a alergikům. I pokud mezi ně nepatříte, zkuste namísto používání sprejů a rozprašovačů více větrat nebo používat přírodní vonné oleje.

5.V domácí dílně

Pokud chcete něco natírat nebo lakovat, je nejlepší dělat to mimo byt – v dílně, na zahradě nebo alespoň na balkoně. Vhodné jsou zejména vodou ředitelné barvy, například akrylátové, jež obsahují méně takzvaných těkavých organických látek (VOC). Na trhu už najdeme velký výběr vodou ředitelných nátěrů, které dokonce dostaly oficiální značku Ekologicky šetrný výrobek (viz kapitola Nákupy). Barvy určené pro venkovní prostředí rozhodně nepatří do interiéru, protože jejich normy pro obsah například toxických sloučenin těžkých kovů jsou mnohem benevolentnější. Upřednostněte šetrnější napouštění dřeva před lakováním a snažte se používat přírodní látky – vosky a oleje.

6.Odpad

Na zahradě nebo v kamnech rozhodně nespalujte staré listí, nebo dokonce plasty a odpadky. Při domácím spalování plastů vznikají nebezpečné dioxiny, styren nebo polyaromatické uhlovodíky. Pálením krabic od mléka či džusů do prostředí unikají těžké kovy a chlororganické látky. Hořící pneumatiky přiživují vzduch polyaromatickými uhlovodíky. Navíc toxických látek tak vzniká mnohem více než ve spalovnách (které jsou samy o sobě problematické). V amatérském ohništi totiž při hoření nevzniká dost vysoká teplota a palivo nemá dostatečný přísun kyslíku pro dokonalé spálení. Škodlivé látky otravují vzduch vám, vašim dětem i sousedům. Toxický popel navíc padá přímo na vaši zahradu. Konkrétní tipy, jak naložit s různými druhy odpadu, najdete v kapitole Odpady.

Podrobnosti, jaké rizikové látky se mohou ve vašem domě objevit, najdete na stránkách Arniky: Náš chemický dům. Mnoho praktických informací o tom, jaké negativní zdravotní účinky můžou některé známé chemické látky vyvolávat, co obsahují běžné pesticidy, potravinářská aditiva a plasty, a také podrobnější seznam látek, na které si musíme dávat pozor, najdete v příručce Chemické látky v životním prostředí a zdraví Ekologického institutu Veronica.