stavba_2

Energie z přírody – chytrá řešení

Až dosud jsme psali o tom, jak ušetřit energii, kterou už někdo někde vyrobil. Ale co když půjdeme ještě o krok dál a začneme si ji vyrábět sami nezávisle na energetických společnostech? To, co se ještě před pár lety jevilo spíše jako sci-fi, se dnes pomalu stává běžným atributem moderního bydlení. Ceny slunečních kolektorů, fotovoltaických panelů či kotlů na biomasu se snížily na celkem přijatelnou mez a spolu s minimalizací energetické náročnosti stavby představují ideální investici do budoucna – jakousi formu penzijního spoření. Co říkáte – neslušel by vašemu domu také takový krásný a užitečný futuristický doplněk?

Teplo ze slunce

Na české území ročně dopadá asi 250krát více sluneční energie, než kolik jí u nás pracně vyrábíme a spotřebováváme. Samozřejmě, ne všechnu je v našich silách a technických možnostech zachytit a využít v náš prospěch. Ale není logické upotřebit i třeba jen malý zlomek, který nám slunce zdarma každý den posílá?

Ze slunce se nejsnáze ze všeho získává teplo, o čemž se můžete přesvědčit tak, že necháte v létě přes den na sluníčku vaničku (ještě lépe tmavou) s vodou, která bude večer teplá „akorát“ na vykoupání dětí před spaním. A přesně na stejném principu funguje solární systém sloužící k ohřevu vody. Sluneční kolektor ohřívá kapalinu, která pak prostřednictvím výměníku předává teplo vodě, kterou chceme ohřát. Ohřátá voda se pak skladuje v zásobníku – bojleru, kde čeká na své použití (praní, mytí nádobí, koupání).

Kolik vody takový solární systém zvládne ohřát? „Jeden plochý kolektor velikosti 1,8 m2 v období od května do září ohřeje během slunečného dne asi 100 l vody na 55 stupňů Celsia, což je optimální teplota pro běžné použití. V zimě, pokud je jasno, předehřeje vodu na 30 stupňů. Speciální koncentrační kolektory zvládnou i vyšší teplotu,“ říká energetický expert Karel Polanecký z Hnutí DUHA. V zimě, kdy je tepla ze slunce málo, ji musíme dohřívat. Nejčastěji se používá elektrické dohřívání vody v bojleru nebo ohřívání teplem z kotle ústředního topení. „Pokud se takový systém správně navrhne čili ušije na míru konkrétní domácnosti, je schopen pokrýt její celoroční spotřebu energie k ohřevu vody zhruba ze 70 %, přičemž v létě ji pokrývá kompletně,“ dodává Karel Polanecký.

Solární systém můžeme využít také pro předehřívání vody pro ústřední vytápění. Takový správně vyprojektovaný systém solárního přitápění je schopen ušetřit až 40 % energie na topení. Protože ale opět nejvíce pracuje za horkých dnů v létě, je u něj třeba vyřešit, co s nadbytečným teplem. Nejčastěji se odvádí do bazénu nebo jiné akumulační nádrže.
Pokud se rozhodnete teplo ze slunce využívat, konzultujte projekt s odborníky. Informace získáte například na stránce Ekowatt. Můžete také navštívit sluneční elektrárnu v Hostětíně (Bílé Karpaty), kterou nechala vybudovat Nadace Veronica.

Teplo domácího krbu

Topení dřevem je snad nejtradičnější způsob získávání tepla, který si umíme představit, a dnes je stále oblíbenější. Má totiž řadu pozitiv. Jako obnovitelný zdroj tvoří protiváhu ke „špinavým“ fosilním palivům. Pokud si najdete dodavatele z okolí, bude se jednat také o zdroj místní, jehož využitím podpoříte lokální ekonomiku. A do třetice, výroba kotlů na dřevo se v posledních letech stala celkem progresivním odvětvím, takže tato zařízení dnes patří k těm nejmodernějším a nejúčinnějším systémům, které si domů můžete pořídit. Oproti jiným palivům představuje dřevo také mnohem elegantnější a levnější řešení – vytápění dřevem může stát až o polovinu méně než topení elektřinou a výhřevnost správně spalovaného dřeva je srovnatelná s hnědým uhlím. Než ale začnete uvažovat o tom, že si pořídíte kotel na dřevo, nejprve se v okolí porozhlédněte po vhodném zdroji paliva. Aby se totiž dřevo moc neprodražilo, měl by se jeho zdroj nacházet co nejblíž k vám.

Při výběru zařízení ke spalování dřeva je třeba brát v potaz několik věcí. Na chatu nebo do malého domku jsou například lepší kamna, na kterých lze také vařit – tím ušetříte spoustu energie. Pro větší dům, obývaný celoročně, se hodí spíše kotel jako zdroj pro ústřední topení. Před samotným nákupem kotle je potřeba správně určit požadovaný výkon, tedy potřebnou velikost kotle, aby topení bylo co nejefektivnější – vyplatí se konzultace s odborníkem. Zbytek už záleží na tom, kolik chcete investovat – zda vám stačí klasický kotel s ručním ovládáním, nebo si pořídíte moderní kotel s několika vytápěcími programy a poloautomatickým řízením.

Majitelé rodinných domů mohou žádat o finanční příspěvek na výměnu starých, neekologických kotlů na pevná paliva v rámci Operačního programu životní prostředí.

1.Čím topit?

Dřevo – vyžaduje velké skladovací prostory – před spálením se totiž musí alespoň rok sušit. Vlhké dřevo má nižší výhřevnost, a proto ho spotřebujeme mnohem víc. Jeho spalování také značně zkracuje životnost kotle. Jednopatrový domek s pěti místnostmi a ústředním topením spotřebuje asi 18 m3 dřeva ročně, což odpovídá zhruba 30 m3 skládaných polen.

Dřevěné brikety – válce vyrobené lisováním bez pojiv, pouze za pomoci tlaku. Lze je spalovat v kotli i v kamnech a dodávají se už suché, takže s nimi ušetříme místo i námahu. Stojí však více než dřevo. Na ústřední vytápění jednopatrového rodinného domku s pěti místnostmi pomocí zplyňovacího kotle na dřevo spotřebujeme v průměru 6,5 tuny briket ročně.

Pelety – jsou to malé válečky – granule z lisovaných pilin. Kotle na pelety mají speciální hořák (s nímž nelze spalovat „obyčejné“ dřevo) a jejich velkou výhodou je, že fungují automaticky, tedy samy si v závislosti na nastavené požadované teplotě odebírají palivo ze zásobníku. Ty nejchytřejší je dokonce samy zapalují a zháší. Také pelety se musí skladovat v suchu, ale jejich objem je mnohem menší než u dřeva. Jejich spotřeba je zhruba stejná jako u dřevěných briket, cena je však ještě o něco vyšší. Za nejkvalitnější se považují tzv. bílé pelety z měkkého dřeva bez kůry, které jsou nejúčinnější a nejšetrnější ke kotli.