Trendy se střídají raketovou rychlostí, takže abychom udrželi krok s módou, máme často pocit, že musíme neustále nakupovat a nakupovat. Tento jev už si vysloužil i vlastní název: fast fashion. Rychlá móda znamená, že potom, co si oblečení koupíme, ho nosíme velmi krátce, v řádu několika měsíců. Je to cenově dostupné oblečení, které se vyrábí bez ohledu na ekologické dopady nebo pracovní podmínky zaměstnanců. Nad kvalitou u fast fashion výrazně převažuje kvantita. Nezávislý web Good On You hodnotí jednotlivé značky oblečení podle jejich ekologického a etického chování. Můžete si zde jednoduše zjistit, které firmy nákupem podpořit a které raději ne.
• Kupujte jen to, co opravdu unosíte. Zní to banálně, ale snadno se stane, že příliš výstřední nebo špatně padnoucí kousek skončí navěky na dně skříně, potažmo na skládce. A ještě si místo něj půjdete koupit jiný.
• Nakupujte oblečení s bio a/nebo fair trade značkou.
• Materiály vybírejte v pořadí: konopí, len, biobavlna, bavlna, viskóza, umělé vlákno.
• Pořiďte si několik kvalitních nadčasových věcí. Zpravidla platí, že jednoduchý styl = nadčasový. Výhodné je také sestavit si minimalistický capsule wardrobe. To znamená, že vlastníte jen např. 30 kusů oblečení, které jdou všechny navzájem kombinovat. Na youtube je možné najít spousty návodů, jak si capsule wardrobe sestavit.
• Navštivte second handy a bazary. Ekologická stopa oblečení z druhé ruky je malá a můžete najít opravdu kvalitní a originální kousky. Kde nakupovat z druhé ruky si můžete přečíst v sekci “Jak nenakupovat”.
• Řadu věcí (například společenské šaty, smokingy, karnevalové kostýmy i luxusní kabelky) nemusíte kupovat, dají se totiž pronajmout v půjčovně.
• Těhotenské, dětské, sportovní a další věci, které už vaše rodina nevyužije, nabídněte příbuzným nebo známým. Co nenajde využití opravdu nikde, odneste do charity nebo do kontejneru na textil (viz kapitola Odpady).
• Co si ušijete sami, nemusejí šít dělnice nebo dokonce děti v zemích třetího světa. Pokud to neumíte, nevadí, najděte si švadlenu nebo krejčího. Kromě šití nového oblečení si poradí také s opravami malých vad, kvůli kterým oblečení často vyhazujeme.
• Místo obchodních řetězců s fast fashion podpořte raději malé lokální značky, které své švadleny normálně platí a využívají kvalitní materiály.
Nedá se určit materiál, který by byl z hlediska ekologie vyloženě vhodný, ale nedá se ani určit materiál vyloženě špatný. Na každém se najdou dobré i slabé vlastnosti. Obecně se dá říct, že přírodní materiály mají menší ekologickou stopu než umělá vlákna. Pokud však sháníte kousky, které mají nenáročnou údržbu (žádné žehlení či praní na vysoké teploty), klidně sáhněte i po těch umělých. Používání (praní, sušení, žehlení) oděvů je totiž z hlediska spotřeby vody, chemikálií a energie náročnější než jejich výroba. O tom, jak prát a přitom moc neutratit za elektřinu a nepumpovat škodlivé látky do řek, se dočtete v kapitole Domácnost.
Materiály můžeme rozdělit do dvou kategorií: přírodní a chemické. Přírodní, stejně jako potraviny, rozdělíme ještě na materiály rostlinného a živočišného původu. Ještě na počátku 20. století se oblečení vyrábělo výhradně z přírodních materiálů, to je typicky bavlna, len, vlna, kůže. Postupně jsme objevili umělá (chemická) vlákna vyrobená z ropy: akryl, polyester, polyamid a podobně. Mají řadu výhod – látky z nich se méně mačkají, snadno se udržují, rychleji schnou a jsou odolnější. Jejich zhotovení však vyžaduje mnohem více energie. Málokdy je oblečení vyrobené stoprocentně z jednoho materiálu. Často se kombinují přírodní s chemickými, což ale není nutně na škodu, protože oblečení je pak například pružnější. Je ale rozdíl mezi vlněným kabátem, v jehož složení je 80% vlny a 20% polyesteru a vlněným kabátem s 80% akrylu a 20% vlny.
Bavlna: Jeden z nejčastěji používaných materiálů. I přes rozmach chemických vláken je při výrobě většiny oblečení zásadní. Pěstuje se prakticky všude ve světě, kde je teplo, což jsou většinou rozvojové země. Její konvenční pěstování je však environmentálně problematické. Bavlníkové plantáže dostávají vysoké dávky pesticidů, které způsobují, že půda ztrácí na kvalitě a postupně se stává nevyužitelnou. Pesticidy se z plantáží navíc dostanou do jejich okolí a hromadí se v tkáních hospodářských zvířat i lidí. Přitom je řada z nich vysoce toxická a může mít fatální důsledky, které odnáší pracovníci. Bavlnu je nutné bohatě zavlažovat, následkem pěstování bavlny je i vyschnutí Aralského jezera. Lepší je tu sáhnout po oblečení z biobavlny (u zahraničních značek hledejte označení organic cotton), při jejímž pěstování se používá až o 90 % méně chemie než v případě běžné bavlny. Biooblečení pro dospělé i pro děti je k dostání v řadě internetových obchodů (např. Ecovoice), v bioobchodech a stále častěji i u velkých konfekčních řetězců (dejte si ovšem pozor na greenwashing). Čistě bavlněné tričko se rozloží za 5-6 měsíců.
Len a konopí: Pokud bychom chtěli vybrat nejekologičtější přírodní materiál, byly by to nejspíš len a konopí. Jejich pěstování je nejméně náročné na přírodu, mohou růst v našich klimatických podmínkách. Potřebují nejméně vody, nepotřebují hnojit a při výrobě lněného či konopného oblečení nejsou potřeba chemické prostředky. Problém může nastat u barvení látky – přírodní mají odstíny hnědé a béžové a často se dobarvují. Na to se většinou používají syntetická barviva. Když se takto nabarví, ztrácí len schopnost plné recyklovatelnosti. Můžeme si ale pořídit oblečení z ekologického lnu i konopí, například na e-shopu EtikButik. Čistě lněné tričko se rozloží do dvou týdnů. Čistě konopné za 3-6 měsíců.
Bambus: Velká výhoda bambusu je, že je velmi rychle obnovitelný. Při pěstování se nevykořeňuje, ale seřezává u země. Rychle pak zase roste do výšky. Půda tedy není v tomto případě tolik ničena jako u jiných rostlin (například bavlny). Dokáže taky růst na neurodných svazích, kde nejde pěstovat nic jiného. Má hustou síť kořenů, díky níž zabraňuje erozi půdy. Není náročný na vodu a nepotřebuje hnojit. Pokud ale kupujeme oblečení z bambusu v Česku, měli bychom se zamyslet, jak dlouhou cestu k nám asi jelo. Bambus totiž roste tropické a subtropické Asii. Čistě bambusové oblečení se rozloží asi za jeden rok.
Vlna: U všech živočišných materiálů platí to samé: záleží, jak se se zvířaty zachází. Pokud jde o etické farmy, je oblečení z těchto materiálů v uvozovkách ekologicky v pořádku. Vlnu získáváme z různých zvířat, u nás nejtypičtěji z ovcí. Vlněné oblečení se dobře udržuje, není prakticky třeba prát a stačí ho větrat. Při správné péči má vlna dlouhou životnost. Ovce žijí v ČR běžně, takže vlněné oblečení z našich ovcí se nedováží daleko. Pokud ale kupujete vlněný svetr v běžném obchodě s fast fashion, nejspíš z Česka pocházet nebude. Čistě vlněné tričko se rozloží za 1-5 let.
Kůže: Kůže je velmi kontroverzní materiál. Na jednu stranu vám při správné péči vydrží desítky let. Na stranu druhou se nedá kůže získat bez toho, aniž by zvíře, ze kterého je, zemřelo. Dá se ale říct, že na farmách na maso jde v podstatě o vedlejší produkt, který je lepší raději využít než vyhodit. Zvířata jsou ale většinou chována ve velmi nevhodných podmínkách a kožené oblečení bývá neetické, pokud si tedy chcete pořídit kožené oblečení, snažte se zjistit, odkud pochází. Kožené oblečení se nepere a jeho údržba tedy není ekologicky náročná. Kožené oblečení se rozkládá 25-50 let.
Kožešina: Spolu s kůží patří kožešina mezi nejvíc kontroverzní přírodní materiály. Největší problém je stejně jako u kůže to, že nemůžeme mít kožešinové oblečení bez usmrcení zvířete, ze kterého jej získáváme. Oproti kůži ale nejde o vedlejší produkt u získávání masa, protože zvířata, ze kterých kožešinu získáváme, se běžně nejí. Na liščích, norčích, činčilích, bobřích nebo mývalích farmách jsou zvířata chována v naprosto neetických podmínkách. Při výrobě se také používá velké množství chemikálií, bez kterých by začala kožešina hnít. Kabát z kožešiny by se rozkládal asi 2 roky.
Hedvábí: Jde o velmi drahý materiál získávaný z kokonu housenky bource morušového. Bohužel běžné hedvábí není etický materiál. Vzniklý kokon se vaří ve vodě, ale pro rychlejší získání se nečeká, až se larva bource vylíhne v motýla a z kokonu vyleze a larvy se tedy i s kokony vaří zaživa. Existují i farmy, které se soustřeďují na etické získávání hedvábí, ale cena, která je už tak velmi vysoká, je u etického hedvábí ještě vyšší. Čistě hedvábné tričko by se rozkládalo asi 4 roky.
Kašmír: Vlna získávaná z kašmírských a pašmínských koz je jedna z nejdražších vln na světě. Tyto kozy žijí především v Mongolsku, takže kašmír musí opět absolvovat dlouhou cestu, než se k nám dostane. Při zpracování kašmíru se spotřebuje velmi velké množství vody. Původně se kašmír získává kartáčováním, které kozám neubližuje. V současnosti ale farmáři toužící po zisku kozy stříhají, čímž je připravují o schopnost termoregulaci. Zvíře pak často nepřežije zimu. U eticky získávaného kašmíru se, stejně jako u hedvábí, pohybuje cena velmi vysoko. Kašmírový svetr by se rozkládal asi rok.
Akryl: Syntetické vlákno podobné vlně, se kterou se často kombinuje. Není biologicky rozložitelný a nejde recyklovat, jde o vlákno vyrobené z ropy. Výroba spotřebuje velké množství vody a energie. Nemá dlouhou životnost. Oblečení z akrylu je pružné a měkké, používá se často v outdooru.
Elastan: Na elastan narazíme také pod názvy lycra a spandex. Do oblečení se přidává, aby bylo pružné a elastické. Používá se hlavně na výrobu plavek a sportovních oblečení. Výroba elastanu je velmi energeticky náročná. V přírodě by se elastanové oblečen rozkládalo asi 450 let.
Polyamid: Z polyamidu se vyrábí nejčastěji zboží jako punčochy a spodní prádlo. Je odolný, pevný a rychleschnoucí. Polyamid není možné biologicky rozložit a je výrazně neekologický. Na výrobu 1 kg polyamidu se spotřebuje asi 185 litrů vody. Pro přírodu jsou polyamidová vlákna toxická.
Polyester: Z chemických vláken je polyester nejvyráběnější. Často se kombinuje s přírodními materiály, což jim zvyšuje životnost. Polyester je silný a pružný, rychle schne a nesaje vlhkost. Pokud byste tedy ve složení utěrky nebo osušky viděli polyester, nekupujte je. Není prodyšný a je třeba jej často prát. Důležité je, že polyester se dá dobře recyklovat. V přírodě se ale rozkládá až 200 let.
Viskóza a tencel: Tyto dva materiály jsou někde mezi přírodními a chemickými. Jde o celulózová vlákna získávaná ze dřeva a rostlin. Jsou šetrnější než čistě syntetická vlákna, ale zpracovávají se chemicky. Jejich vlákna jsou v přírodě rozložitelná a snadno recyklovatelná.