Řada věcí končí na skládkách úplně zbytečně. Mohly by totiž ještě docela dobře sloužit buď svému vlastnímu, nebo jinému účelu. Rovněž většinu mírně nefunkčních či poškozených věcí – spotřebiče, hodiny, hračky, nábytek, ale i obuv a oblečení – lze opravit. Znovuvyužití věcí je vždy lepším řešením než recyklace, která stojí nějakou energii.
Renovace či recyklace oblečení se dnes stává poměrně trendem, kdy oblečení již běžně nevyrábí jen návrhářské domy či velké značky, ale naopak se ze spousty lidí stávají domácí volnočasové švadlenky a šičky, kteří jako koníček přešívají své módní kousky a vdechují jim nový život a originalitu. Některé módní značky se pak o tzv. upcycling snaží taktéž, z Česka se udržitelnou módou zabývá například návrhářka Odivi. Pokud však nechcete za oblečení utrácet peníze, můžete si jednoduše pokusit přešít vlastní oblečení. Z trika si vytvořte tílko, z kalhot sukni, zbytková látka může posloužit při úklidu jako hadr. Tipy i s návody naleznete všude po internetu.
Proč upcyklovat oblečení? Aneb pár základních faktů o textilním průmyslu.
• Textilní výroba je jedním z nejvíce znečišťujících průmyslových odvětví a produkuje 1,2 miliardy tun emisí CO2 ročně.
• Více než 60 % textilií se používá právě v oděvním průmyslu.
• 10 % veškerých světových emisí má na svědomí právě výroba textilu a obuvi
(= více emisí než všechny mezinárodní lety a námořní doprava dohromady).
• Průměrná Evropanka a průměrný Evropan ročně nakoupí 26 kg textilu.
• Uhlíkovou stopu oblečení zhruba půl na půl tvoří výroba a fáze používání, tedy jak často a při jaké teplotě pereme, jak dlouho nám vydrží, zda žehlíme a tak dále. Bavlna má výrobní uhlíkovou stopu cca 22 kg CO2, biobavlna o 1-3 kg nižší. Polyester jako nejběžnější umělé vlákno znamená cca 28 kg CO2.
• Výroba textilií vytváří uhlíkovou stopu v průměru 15–35 kg CO2 na kg vyrobeného textilu.
• Výrobní řetězec oděvů, obuvi a bytových textilií, které se využívají v EU, je pátou nejvyšší kategorií emisí skleníkových plynů (více než třeba rekreace a kultura, nápoje, zdraví).
• Výroba a zpracování oděvů, obuvi a bytových textilií využitých v EU znamenají průměrnou roční uhlíkovou stopu 654 kg CO2 na osobu, z toho jen ¼ emisí pochází z EU, zbytek jsou „dovozové“, např. z výroby. https://www.veronica.cz/otazky?i=508
• Jenom v roce 2015 spotřeboval textilní a oděvní průmysl 79 miliard m³ vody.
• Na výrobu 1 bavlněného trika je třeba 2 700 litrů vody (= množství pitné vody pro člověka na 2,5 roku). Na výrobu 1 džínů se spotřebuje 9 000 litrů vody.
• Až 20 % světového znečištění vod vlivem průmyslové činnosti pochází z konvenčního textilního průmyslu. https://www.europarl.europa.eu/news/cs/headlines/society/20201208STO93327/jak-dopada-vyroba-textilu-na-zivotni-prostredi-infografika
Kromě nábytku nový život můžete vdechnout také různým jiným, menším věcem. Využijte buď vlastní kreativitu a zkuste přemýšlet tzv. „out of the box“ (přemýšlejte nad nevšedním využitím věcí za zcela jinými účely, než ke kterým „mají“ původně sloužit) nebo se pokuste vyhledat tipy a inspiraci na internetu, u známých, v časopisech a dalších zdrojích. Zde máte pár základních nápadů či tipů od nás:
• staré struhadlo může posloužit jako držák náušnic
• ze starých sklenic a lahví můžete vyrobit originální svítidla
• staré CD a DVD média můžete rozlámat a vytvořit z nich pomocní lepidla mozaiku např. na talíř či jiné plochy
• opotřebovaný zubní kartáček lze využít jako pomocník při uklízení – například spáry mezi dlaždicemi
• přebytečný hrnek využijte jako „držák“ na kartáček, pastu nebo třeba pastelky
• plastové lahve můžete přetvořit a užívat je jako květináče
Internet inspirací doslova překypuje. Spoustu kreativních tipů naleznete například na stránce Pinterest, na YouTube, kde se nachází spousta videí i s postupy, či stačí chvíli „brouzdat“ a narazíte na různé články či blogy, které se tématice renovace (reuse) věnují (doporučujeme například články od minimalistky Marcely Janské).
Velký objem domovního odpadu tvoří zavržené bytové zařízení. Přitom právě při rekonstrukci a zařizování bytu můžeme při troše snahy s věcmi čarovat a tvořit ze starého nové. Někteří bytoví architekti se na resuscitaci starých věcí přímo zaměřují a s jejich pomocí vytvářejí stylové interiéry. Navíc pokud tomu neříkáme „věci po babičce“, ale „vintage“, zní to úplně jinak. Namísto expedice starých věcí na skládku nebo do spalovny můžeme například:
• přečalounit židle a křesla
• natřít odřený stůl, židle, skříně, dveře, dveřní rámy… zkrátka, co se dá
• odštípnuté kousky nábytku zapravit dřevotmelem
• u kuchyňské linky vyměnit pouze dvířka, pokud je korpus zachovalý
• koberec nebo čalouněný nábytek nechat profesionálně na mokro vyčistit, aby prokoukl a zbavil se nánosů prachu
• kovové věci dát nově pochromovat, pozinkovat, vyleštit
Chcete-li ušetřit svůj čas a nevadí Vám za opravu zaplatit, volte možnost odborníka, který Vám danou věc opraví či zrenovuje za Vás! Snaha o prodloužení života věcí dala vzniknout hnutí Repair café, u nás známému jako OpraKavárna. Zatím se jedná o jednodenní akce, při nichž se setkávají opraváři nejrůznějšího druhu a lidé s věcmi, které chtějí opravit. Mimo tato setkání zprostředkovává „kavárna“ kontakty na vhodné opraváře a už má i své sběrné a výdejní místo. Můžete se zde inspirovat nebo dohledat kontakt na člověka, který se specializuje přímo na to, co potřebujete. Prostor pro výměnu a přetváření odložených věcí poskytuje v Praze také Zdrojovna. Pokud máte k podobným vymoženostem velkých měst daleko, poohlédněte se po opravářích nebo třeba místních kutilech kolem Vašeho domova.
Za pozornost stojí také způsob, jak snížit množství odpadu produkovaného v obci. Obec má povinnost jej odstranit, což je dost drahé. Při sběrných dvorech lze zřídit bazar s použitelným zbožím nebo nepotřebné věci darovat tzv. charitativním obchodům, které je prodají a zisk věnují neziskovým organizacím. Zatím to tak funguje hlavně v zahraničí, ale už i u nás máme první vlaštovky (třeba v Praze či Brně).
Nepotřebné věci je možné získat nebo udat zdarma také na známé komunitní stránce Freecycle, přes kterou si denně miliony lidí na celém světě přenechávají (a tudíž nevyhazují) údajně až 600 tisíc tun různých předmětů. U nás už operuje v Praze, celkově působí v 85 zemích světa. Podobným, ryze českým podnikem je Nevyhazuj to, který funguje celorepublikově.
Ne zcela zadarmo, ale za sníženou cenu pak můžete nakupovat v second handových (bazarových) obchodech vše možné – drogerii, boty, oblečení, elektroniku, nábytek, knihy atd. Pokud se Vám doma už několik měsíců/let válí krabice „na vyhození“ plné věcí, pro které již nemáte využití, nenapadá Vás, jak je zrenovovat, ale zároveň je nechcete jen tak zadarmo někomu věnovat, můžete se je pokusit prodat. K tomu slouží například platformy Bazoš či Aukro, pokud se jedná víceméně o oblečení či boty, využít můžete aplikaci Vinted a pokud máte doma spoustu knih, které neplánujete číst, navštívit můžete například online antikvariát Trhknih. Na těchto stránkách můžete jak nakupovat tak prodávat. Věci jednak najdou majitele, který je zrovna potřebuje a využije, jednak se snižuje množství zbytečného odpadu a přímo podporujete cirkulační ekonomiku oproti například „fast-fashion“ řetězcům. Více informací k této tematice najdete v kapitole Nákupy.
Mnoho pokladů se dá najít také na smetištích, v kontejnerech nebo nelegálních odkladištích. Tato skutečnost dala už někdy v osmdesátých letech v New Yorku vzniknout hnutí freeganů. Moderní freegani nejsou žádní podivíni nebo bezdomovci. Často jde o dobře situované a vzdělané lidi, kteří chtějí snížit ekologické dopady svého životního stylu. V New Yorku prý můžete u kontejneru narazit na učitele i státního úředníka středního věku.
Co všechno se dá najít mezi odpadky? Elektronika, oblečení, bytové doplňky, knihy, květináče a často (především v blízkosti supermarketů) i velké množství jídla (předcházet vyhazování potravin se snaží například iniciativa Food Not Bombs), více o tomto tématu se můžete dočíst v sekci Potraviny. Velké kontejnery a sběrné dvory pro změnu obsahují spoustu využitelného stavebního materiálu – cihel, dřeva a podobně.
Pokud s takovým myšlením a cestou jakkoli souzníte, ale nevíte, „kde“ začít, nejjednodušší je připojit se do Facebookových skupin sdružující freegany v různých městech, ale i celostátně.