potraviny_2

Živočišné produkty

Živočišné produkty jsou takové produkty, které jsou získány z těla živočicha. Do této kategorie spadají jak produkty, které zvíře vyprodukovalo (například mléko, vejce a med), tak ty, které byly získány usmrcením zvířete (například maso nebo ryby). Toto téma v současnosti vzbuzuje bouřlivé diskuse a dělí společnost na dva hlavní tábory – na ty, kdo se živočišným produktům snaží z různých důvodů cíleně vyhýbat a ty, kteří tyto produkty do svého jídelníčku rádi zahrnou. Člověk by však měl vědět, co konzumuje a jak se to k němu domů na ten talíř dostalo (nejen v případě živočišných produktů, ale například i ovoce a zeleniny – viz ostatní kapitoly). Může pak činit možná lepší a především šetrnější rozhodnutí vůči svému okolí i sobě samému.

Čísla a fakta

Živočišná produkce je v dnešní době velmi náročná a těžko udržitelná, neboť:

• Má na emisích skleníkových plynů v EU podíl 17 % (cca 700 milionů tun CO2). Např. chov hospodářských zvířat má na emisích v rámci EU větší vliv než všechna osobní a dodávková vozidla dohromady. 

• Spotřebovává obrovské množství vody (např. na výrobu 1 kg hovězího masa se spotřebuje 15 000 litrů vody a 6.5 kg obilovin).

• Zabírá velkou část lidem dostupné půdy – celkem ¼  veškeré souše a ¾ veškeré zemědělské půdy (z celkových 51 milionů km² je v živočišném průmyslu užíváno 40 milionů km² a zbylých 11 milionů km2 se užívá pro rostlinnou produkci). 

• Spotřeba masa na osobu v bohatých zemích – 79 kg/rok.

• Spotřeba masa na osobu v chudých zemích – 33 kg/rok.

 https://otevrioci.cz/wp-content/uploads/2018/09/Brozurka_Snime_nasi_planetu_tisk.pdf 

To však neznamená, že se takovým produktům musíme zcela vyhýbat, naopak živočišná strava může zpestřovat naše jídelníčky bez výčitek, pokud však vybíráme produkty s rozmyslem.

Maso

Spotřeba masa je u nás vysoká. Velké kvantitě často padá za oběť právě kvalita a celé dohromady to škodí nejen našemu zdraví, ale velkou měrou také životnímu prostředí. O tom i mnoha dalších netušených aspektech masného průmyslu se dočtete v naší unikátní studii Atlas masa. Při spotřebě masných výrobků je tedy dobré upřednostňovat kvalitu nad kvantitou. Ideální je snížit spotřebu masa a “ušetřené” peníze investovat do kvalitnějších produktů, pocházejících ideálně od drobných místních farmářů, kteří dbají na welfare (životní pohodu zvířat, tedy stav fyzického a psychického zdraví zvířete žijícího v souladu se svým prostředím) zvířat a udržitelné hospodaření. 

Jednou z možností je biomaso. Jedná se o kvalitní maso z ekologického chovu, které se sice obtížněji shání a je obvykle dražší než konvenční, ale opravdu se vyplatí. Jednak z hlediska zdravotního – podle výzkumů obsahuje biomaso výrazně více prospěšných omega-3 mastných kyselin než konvenční produkce, a masné bioprodukty navíc nejsou “obohaceny” pestrým koktejlem různých „éček“. A potom, ekologičtí zemědělci chovají zvířata v co nejpřirozenějších podmínkách. Nechybí zde výběh, pastva, podestýlka a přirozená strava. Mláďata vyrůstají u svých matek. Ekologicky chovaná zvířata také nedostávají preventivní dávky antibiotik ani jiné léky (pokud je nepotřebují). Máme zde jednoduše jistotu, že maso je ze zvířete, které během života netrpělo různými nemocemi, stresem, napětím, ale bylo o něj dobře postaráno, jeho základní životní potřeby byly naplněny a svůj život prožilo v klidu a co nejvíce přirozeně.

V průmyslových velkochovech najdeme spíše opačný druh zacházení. Hlavními problémy intenzivních chovů je například natěsnání zvířat v přeplněných prostorách, nevhodné a nepřirozené prostředí (kovové boxy, klece), bolestivé zákroky na zvířatech (odstraňování ocásků a uštipování špičáků selatům, zkracování zobáků slepicím, odrohování krav, kastrování) či stresující a nebezpečná přeprava na dlouhé vzdálenosti. V nejhorších podmínkách pak žijí ta zvířata, která konzumujeme nejčastěji a chovají se v největších počtech: brojleři, nosnice a prasata. Podrobněji porovnává podmínky konvenčních a ekologických chovů následující tabulka. 

             Průmyslové zemědělství                         X                         Ekologické zemědělství

Brojleři (kuřata na maso)

• Chovají se rychle rostoucí hybridi – brojleři, kteří porážkové hmotnosti (asi 2 kg) dosáhnou za 42 dnů. 

• Rychlý růst vyvolává velký nápor na kosti, srdce a plíce. Mláďata trpí bolestivými deformacemi nohou, často hynou žízní a hladem, protože se nedokáží dostat ke krmivu. Výjimkou nejsou ani úhyny na selhání srdce. Maso má nižší kvalitu. 

• Kuřata žijí ve velkých uměle osvětlených halách bez výběhu a často i bez oken.

• Dostávají koncentrované krmné směsi s přídavkem doplňků a léčiv (vakcín, kokcidiostatik, vitamínů). Podporuje to jejich rychlý růst.

• Kuřata rostou přirozenou rychlostí, minimální stáří před porážkou je 81 dní. 

• Mají k dispozici kaliště, podestýlku, venkovní výběh s částečným pokryvem vegetací a úkryty. 

• Nižší hustota chovu. Na 1 m2 připadá 10 kuřat (maximální celková hmotnost 21 kg/m2 ) a každé zvíře musí mít venkovní výběh 4 m2 .

• Chovatelé krmí kuřata s nižší intenzitou, výkrm má tři fáze: předvýkrm, výkrm a dokrmování. 

• Kuřatům musí být zajištěn nepřetržitý přísun potravy a vody.

Nosnice (slepice chované pro snášení vajec)

V přirozených podmínkách žijí slepice v malém hejně (10–20 slepic a kohout), jsou činorodé a velmi pohyblivé.

• Slepice žijí v bateriových klecích, které jsou poskládané v několika patrech nad sebou. Na každou slepici připadá plocha zhruba o velikosti archu papíru A4. 

• Slepice nemohou roztáhnout křídla, popelit se, poletovat, běhat, zobat v zemi. Trpí řídnutím kostní tkáně (osteoporóza) a následně zlomeninami končetin. 

• Aby se slepice vzájemně nezraňovaly, zkracují se jim často zobáky (kvůli frustraci si klovou peří, dochází ke kanibalismu). Pahýl zobáku ale zůstává stále citlivý. 

• Kvůli ovlivnění intenzity snášení vajec se slepicím umělým osvětlením prodlužuje nebo zkracuje den.

• Ekologické zemědělství nepovoluje klecové chovy. 

• Na 1 m2 může být maximálně 6 nosnic a na každou nosnici připadají 4 m2 výběhu.

• Výběh se postupně přesunuje, aby byl stále zelený. 

• Slepice mohou žít ve voliérových nebo venkovních chovech, mobilních drůbežárnách nebo chovatel kombinuje ustájení s výběhem. Podmínky ale vždy musí splňovat základní etologické potřeby zvířete. 

• Ekozemědělci nesmí slepicím zkracovat zobáky. 

• Pro umělé osvětlení platí, že nesmí přesáhnout 16 hodin. Slepice musí mít minimálně 8 hodin tmy bez přerušení.

Dojnice (krávy na produkci mléka) 

Přirozeně žijící skot se seskupuje do malých stád, rozdělených na matky s mláďaty a mladé býky

• Dojnice jsou vyšlechtěny tak, aby nadojily až 40 litrů mléka denně. Tím dochází k přetěžování jejich organismu nadměrným příjmem potravy. 

• Krávy jsou intenzivně dojeny i v období březosti, potřebují proto vysoký příjem energie. Trpí záněty vemene a metabolickými poruchami. 

• Kráva vydrží obvykle 3–4 laktace, což je období mezi porody, ve kterém produkuje mléko; a pak jde na jatka. 

• Někde ještě přetrvává tzv. vazné ustájení. Kráva je celý život uvázaná na jednom místě, kde se dvakrát denně dojí. 

• Telata minimálně tři měsíce pijí mateřské mléko. Náhražky nejsou povoleny.

• Téměř polovina krav má díky dobrým životním podmínkám více než tři laktace. 

• Typy ustájení krav jsou různé, vždy ale musí mít možnost výběhu. Výjimkou je vazné ustájení v budovách postavených do srpna 2000. Krávy ale musí mít pravidelný pohyb a pohodlnou podestýlku. Tato výjimka musí být schválena kontrolní organizací a platí do konce roku 2010.

Prasata 

Prasata jsou velmi inteligentní, činorodá a zvídavá zvířata. V přirozeném prostředí žijí v malých rodinných skupinkách.

• Prasata jsou ustájena nahusto – na roštové podlaze, v železobetonových kotcích bez možnosti pohybu na čerstvém vzduchu. Na prase ve výkrmu o živé hmotnosti 85–110 kg připadá plocha 0,65 m2.

• Nemají možnost rýt v zemi a bahnit se (péče o tělo a chlazení).

• Mají nedostatek pohybu a trpí nudou, což vede k agresivitě a kanibalismu, často se navzájem napadají a okusují.

• Proto se prasatům kupírují ocásky a zkracují špičáky.

• Chovné prasnice stráví téměř celý život v individuálních kotcích (holé kovové klece), které jim neumožňují téměř žádný pohyb.

• Před porodem žijí v ocelových porodních boxech, kde trpí stresem. V přírodě si totiž stavějí porodní hnízda. Po porodu nemají možnost přiblížit se k selatům (zamezuje se tak zalehnutí selat).

• Prasata mohou žít ve vepřínech nebo venku. Vždy ale musí mít dostatek prostoru. Na prase ve výkrmu o hmotnosti 85–110 kg připadá plocha 1,3 m2 a venkovní výběh 1 m2. Výběh musí umožňovat rytí v zemi a odpočinek. Ve vepřínech musí mít prasata podestýlku.

• Totéž platí pro prasnice. Výjimkou jsou prasnice před porodem a při kojení, kdy žijí v kotcích, které musí mít minimálně 7,5 m2.

• Selata nemohou být odstavena dříve než ve věku šesti týdnů.

• Zalehnutí selat se zamezuje ochrannou zábranou nebo pomocí speciálních výkyvných a pružných výčnělků, mezi které si prasnice lehá nebo si s nimi hraje.

• Prasata dostávají převážně jadrná krmiva s vysokým obsahem bílkovin (pomáhá to v odbytu rostlinné produkce, ale prodražuje biovepřové). 

• 85 % krmiv (v přepočtu na sušinu) musí pocházet z ekologického zemědělství. 

• Vhodné životní podmínky se pozitivně projevují také na kvalitě masa, ale výrazně jej prodražují.

https://hnutiduha.cz/sites/default/files/publikace/typo3/chov_hospzvirat_a_ekozemedelstvi.pdf 

https://rychlokurata.cz/

https://www.ochranazvirat.cz/2020/04/16/ekologicky-chov-skotu/ 

https://www.lovime.bio/poznat-bio/chov-zvirat-v-ekologickem-zemedelstvi/ 

Stačí tedy věnovat chvilku času vyhledání ekologického zemědělce, udělat první nákup masa a vyzkoušet jej. Pro to můžete využít náš adresář farmářů, ve kterém můžete vyhledat farmáře ve Vašem blízkém okolí a kontaktovat jej.

Ryby

Odborníci na výživu nám často doporučují mořské ryby. Především pak, protože jsou zdravější než například masné výrobky. Jenomže masivní rybolov a dovoz do celého světa způsobují velké problémy. A množství ryb není neomezené. Některé populace se scvrkly na minimum, nebo se dokonce ocitly až na samé hranici vyhynutí. Při lovu na volném moři také zbytečně umírají další ohrožení živočichové, například mořské želvy a vzácní žraloci. Nebezpečný a nešetrný k životnímu prostředí i živočichům je například rybolov vlečnými sítěmi.

Bottom trawling  (neboli tralování)

Jedná se o techniku chytání ryb pomocí rybářských
vlečných sítí, které jsou taženy za rybářskou lodí či loděmi. Síť je vlečena po dně nebo v těsné blízkosti dna moře nebo oceánu. Tento způsob lovu je oblíbený především u velkých komerčních rybářských společností, neboť metoda umožňuje najednou zachytit obrovské množství ryb. 

Metoda je však kritizována především pro její negativní dopady na životní prostředí (proto je tralování v některých státech přísně regulováno či zakázáno). Problémy, které s sebou nese, jsou poměrně očividné. Jednak metoda není schopna dostatečně selektovat lovené živočichy a dochází tak k vedlejším či nechtěným úlovkům, které nejsou v zájmu rybářů. Mohou jimi být i druhy jako žraloci, mořské želvy, lachtani či delfíni. Nejčastěji se utopí, jsou umačkáni nebo smrtelně zraněni (navíc ryby žijící hluboko v oceánu se vyznačují dlouhověkostí a pomalým růstem, takže obnova jejich populace trvá mnohem déle než u ryb žijících výše k hladině). Rybolov tažnými sítěmi ohrožuje i mořské ptáky, u nichž dochází ke smrti a zraněním při interakci s těžkou technikou rybářských lodí.  Dále dochází při tažení těžkých sítí po vodním dně k jeho destrukci. Sítě devastují i korálové útesy a živočichy, kteří na nich žijí. 

Proto se jako nejjednodušší řešení na úrovni jednotlivce nabízí to, aby omezil konzumaci mořských živočichů.    

https://plus.rozhlas.cz/hlubinny-rybolov-vytvari-podmorske-pouste-6608199 

Řešení?

• Dávejte přednost domácím, sladkovodním rybám, které se neloví v ohrožené přírodě, ale chovají se v nádržích. Vybírejte si dodavatele, které osobně znáte a o nichž víte, že neprovozují „kapříny“, ale nechávají v rybnících prostor i jiným rybám, ostatním živočichům a rostlinám. Podobnou záruku by znamenal certifikát BIO, který ale prozatím v ČR v případě ryb není tak běžný a rozšířený. Takže bio kapr se dá sehnat, ale je to mnohem těžší než v případě masa nebo zeleniny. Podle statistiky ministerstva zemědělství existuje jen několik ekologických farmářů, kteří mají rovněž eko-rybník. A navíc ne všichni v něm chovají bio kapry. Zájem o bioprodukty však každým rokem stoupá a proto je na místě očekávat, že bio chovatelů ryb bude taktéž přibývat. Více o nákupu ryb najdete u kolegů z Greenpeace. Článek je starší a pochází z roku 2014, ale je stále aktuální a skvěle pokrývá toto téma.

• Pokud chcete z nějakého důvodu mořskou rybu koupit, vybírejte pečlivě. Organizace Marine Stewardship Council uděluje certifikát za lov šetrným způsobem. Značka nám například zaručuje, že se nejedná o ryby z ohrožených populací a že rybáři při lovu dbali na to, aby zbytečně nezabíjeli jiné mořské živočichy. V obchodech můžete narazit i na logo delfína (Dolphin Friendly a podobné) – vypovídá o tom, že při lovu ryb byla podniknuta opatření, která předcházejí nechtěnému zabíjení delfínů. Dejte si však pozor, některé certifikační systémy nemají v současnosti vůbec žádná kritéria pro welfare ryb. Ryby, které certifikují, by měly chránit lépe.

Vejce

Pokud nepatříte ke šťastlivcům, kteří mají vajíčka od příbuzných nebo známých z venkova, měli byste vědět, že ne všechna vajíčka z obchodu jsou stejná. Největší rozdíly spočívají v chovu slepic – někde se mají nosnice hůř, protože žijí v klecích bez možnosti pohybu, jinde se jim díky přirozeným podmínkám a výběhu daří mnohem lépe. Na chuti a kvalitě vajíček je to také znát.

Jak od sebe vajíčka z jednotlivých druhů chovu poznáte?
Každé musí mít přímo na skořápce razítko s číselným kódem, který
označuje jeho původ. První číslo kódu znamená způsob chovu slepic:

0 – vejce nosnic v ekologickém chovu

1 – vejce nosnic ve volném výběhu

2 – vejce nosnic v halách na podestýlce

3 – vejce nosnic v klecích

Najděte si svého dodavatele vajec a dalších živočišných produktů v adresáři farmářů.

TIP: V mnohých receptech jsme zvyklí považovat vajíčka za nezbytnou ingredienci. Obzvláště v českých receptech. Zkuste však být kreativní a vajíčka nahrazovat jinými surovinami či je zcela vynechat. Míchaná vajíčka se dají uvařit z tofu („tofíčka“), vaječný bílek dokáže nahradit tzv. aquafaba, jako spojující hmota mohou posloužit namočená chia či lněná semínka, případně banán. V palačinkách, bábovce či knedlících pak například nepoužití vajec ničemu nevadí a konzistence i chuť se téměř nemění. Zkuste být kreativní, zapátrat na internetu či se poptat ve vašem okolí na další tipy a rady.

Mléko

Je známo, že mléko má v mnohém na lidský organismus dobrý vliv. Představuje například výjimečný zdroj bílkovin, tuku, mléčného cukru, minerálních látek a celé řady bio-komponentů, které se podílí na zdravotním stavu člověka.

I zde máme na výběr. Pokud se mléčným výrobkům nechceme vyhýbat úplně a rádi je do svých jídelníčků zařadíme, můžeme volit šetrnější a zdravější cestu, a to výrobky pocházející z ekologického zemědělství, bio produkty s certifikacemi. Konkrétní zemědělce opět můžete dohledat v adresáři farmářů. V posledním a nejméně vhodném případě lze volit nejdostupnější a nejlevnější cestu, a to mléko pocházející z konvenčních chovů. 

Proč bio?

Bio mléko je stejně jako další BIO potraviny označeno logem „biozebry“ v barvě zelených pruhů a ve tvaru půlkruhu s nápisem „produkt ekologického zemědělství“, který garantuje čistě přírodní průběh vzniku produktu v celém procesu jeho vzniku. To znamená, že nikdo z producentů nepoužil žádné chemické látky. Tím je zaručena jejich bezpečnost a nezávadnost. Jednou z velkých předností biomléka je totiž ve srovnání s konvenčním vysoká nepravděpodobnost výskytu reziduí chemických pesticidů, antibiotik, hormonů, stimulátorů růstu a jiných chemoterapeutik (léků, antistresorik). Tyto látky jsou v ekologickém zemědělství zakázány buď vůbec používat (chemické pesticidy) nebo jen selektivně (antibiotika). Také mykotoxiny se v biomléce vyskytují daleko méně než v konvenčním, kde většina mykotoxinů pochází z nesprávně skladovaných importovaných jadrných krmiv (sója).

Další předností biomléka, která je oceňována velkou částí konzumentů, je podstatný rozdíl ve způsobu chovu dojnic. Ten je v ekologickém zemědělství mnohem humánnější než v konvenčním zemědělství, chov je co možná nejvíc přizpůsobený přirozenému chování a přirozeným potřebám zvířat (například pastvou na nehnojených pastvinách s různorodými porosty travními i bylinnými či krmením potravou bez chemických preparátů nebo bez geneticky modifikovaných krmiv). Dojnice tak žijí v přirozeném prostředí, žerou přirozenou stravu a výsledek jejich produkce nezanechává negativní stopy v našem organismu v podobě různých alergií a usazování cizorodých látek. Pasoucí se zvířata mají zároveň velký význam pro údržbu kulturní krajiny a její biodiverzity. 

https://www.enviweb.cz/81375

https://www.ekozemedelstvi.cz/informace/prokazany-jasne-rozdily-mezi-konvencni-a-bio-produkci-mleka-a-masa/