Ekodům – perličky přírodního bydlení

Ekologické bydlení se netočí pouze okolo energie. Existují i další prvky, které mohou naše bydlení „upgradovat“ na moderní stavbu vynikající účelností a úsporností odpovídající nejnovějším světovým trendům, a navíc zdravou a harmonickou s přírodou a životním prostředím.

Zelená střecha

Že zeleň prospívá atmosféře a životnímu prostředí, a proto bychom jí měli na svých i obecních pozemcích poskytnout co největší prostor, je celkem banální tvrzení, proti němuž lze ovšem namítnout, že někdy pro ni zkrátka není prostor. Chyba lávky: uprostřed třeba i té nejhustší městské zástavby je tolik nevyužitého prostoru, že bychom se divili – střechy domů tvoří plochu tisíců hektarů nevyužitého místa. Jednou z možností, jak ozelenit svůj dům (doslova i přeneseně), je osázet tuto nevyužitou plochu vegetací.

Takzvaná zelená střecha je různě vysoká vrstva zeminy (záleží na únosnosti střechy) porostlá trávníkem nebo suchomilnými rostlinami, umístěná na hotový střešní plášť s kvalitní hydroizolací, případně u obrácených střech s tepelně izolační vrstvou. Na ni se pak aplikuje několik „technických“ vrstev, které akumulují a v případě přebytku odvádějí vodu nebo brání prorůstání kořínků do pláště střechy. U střech s nižší únosností (100–300 kg/m2) můžeme pěstovat trávník, nízké trvalky, skalničky a suchomilné rostliny, u těch silnějších pak květiny, keře, a dokonce i stromky.

Zelená střecha představuje doslova oázu v betonové džungli města: produkuje kyslík, zachytává prach a škodliviny a vytváří životní prostor pro hmyz. Pokud kvete, pak navíc také krásně voní. Protože absorbuje velké množství dešťové vody (nezdá se to, ale mohou to být stovky hektolitrů), snižuje zátěž kanalizace a čističek odpadních vod. Zachycená voda se pak za sucha a horka zase vypařuje, čímž nejen zvyšuje vlhkost okolního vzduchu, ale také „klimatizuje“ místnosti ležící v domě pod ní.

Je ale třeba počítat s tím, že vybudování takové střešní zahrady není jednoduchou záležitostí a také něco stojí – střechu nám prodraží asi o deset procent. Následně se o ni také musí náležitě pečovat. Svůj záměr proto konzultujte s odborníky.

Ekotoalety

Pro mnohé to může být překvapení, ale ani splachovací záchod, vymoženost, která v minulém století skoncovala se středověkými poměry v lidských sídlech a přispěla k likvidaci nebezpečných chorob, není úplně bez chybiček. Jak se můžete dočíst v kapitole Domácnost, splachovací záchod je vlastně takovou domácí černou dírou na čistou vodu a využitelné živiny. Naštěstí pokud nechceme plýtvat cennými surovinami a vodou, není jediným řešením návrat ke kadibudkám. Pohodlnější a modernější variantou jsou ekologické toalety, které v posledních letech ovládly trh. Ekotoalety se někdy obecně nazývají „kompostovací“, ale toto označení je oprávněné jen u některých typů. Skutečný kompost, kterým lze bez obav pohnojit zahradu, „vyrábějí“ jen ty nejdokonalejší z nich. Ostatní produkují spíše materiál k následnému zkompostování. Pro všechny je však společné to, že nepoužívají, a tudíž ani neznečišťují vodu. Všechny jsou přitom – navzdory předsudkům – při dodržení náležitých pravidel naprosto hygienické.

Jaké jsou možnosti a další podrobnosti, se můžete dočíst na stránkách Alter-nativa.

Využití dešťové vody

Průměrný obyvatel domácnosti spotřebuje denně asi 100 litrů pitné vody, přičemž minimálně polovina tohoto množství neslouží k „pitným“ účelům – používá se na splachování WC, praní, úklid, zalévání, umývání auta nebo jiných povrchů. Jak se můžete dočíst v kapitole Domácnost, pitná voda je vzácný zdroj, musí se nákladně čistit, a používat ji k těmto věcem je tedy zbytečný luxus. V ekodomě si proto můžeme vybudovat zařízení, které nám umožní vystačit si na toto vše s obyčejnou dešťovkou. Nejenže nic nestojí, ale třeba k zalévání rostlin a k praní prádla se hodí mnohem lépe než tvrdá chlorovaná voda z vodovodu. Splachování měkkou dešťovkou je také výhodnější – v záchodové míse se netvoří usazeniny z tvrdé vody, a proto ji nemusíme tolik čistit.

Abychom mohli dešťovou vodu zachytávat ve velkém, musíme na ni mít dostatečně velkou nádrž. Ta se buď zabuduje do země, nebo ji můžeme nechat i na povrchu, ale to je dost náročné na prostor, a navíc nepříliš elegantní (ledaže jste vysloveně technicistní typ a/nebo holdujete tvrdě industriálnímu designu). Vedle nádrže potřebujeme filtr na zachytávání nečistot ze střechy, čerpadlo (podobné, jaké mívají studně), oddělené potrubí, aby se dešťovka nemísila s pitnou vodou, a řídicí doplňovací jednotku, která přepne systém na čerpání pitné vody, pokud je sucho. Zařízení na využívání dešťové vody lze koupit jako celek u specializované firmy nebo si je poskládat z jednotlivých komponent svépomocí. Více informací najdete například v článcích Denisy Dvořákové.

Čistička odpadní vody

Pokud váš dům (nebo chata či chalupa) není napojený na obecní kanalizaci, vzniká problém: kam se splašky? Obvyklým řešením bývá buď septik na vyvážení, nebo domovní čistička odpadních vod. V tomto dilematu stále častěji vítězí čističky, protože jejich provoz je pohodlnější a také levnější. Jejich nabídka je široká a informace o nich můžete snadno dohledat na internetu. Existuje však také čistě přírodní alternativa, jako šitá na míru ekodomu. Jmenuje se kořenová čistírna a jedná se vlastně o umělý mokřad, kde se o znečištěnou vodu postarají bahenní rostliny a mikroorganismy.

Jak kořenová čistírna vypadá? Jako mělký rybníček, naplněný štěrkem a osázený orobincem, rákosem, kosatcem žlutým, skřípincem jezerním a dalšími rostlinami. Voda přitéká do tohoto čisticího pole a pomalu jím prochází. Na konci procesu je přečištěná voda. Jak celý proces funguje a vypadá, můžete zjistit na stránce Ekozahrady. Kořenová čistírna funguje celoročně (v zimě je třeba zvýšit hladinu, aby nezamrzla) a spolehlivě vyčistí tzv. šedou vodu (z koupelny, pračky, dřezu). Tzv. černá voda (z WC) by měla napřed projít odkalovací jímkou. Platí však pravidlo, že voda by neměla být příliš znečištěná agresivními chemikáliemi (o domácí chemii podrobně v kapitole Domácnost).

Správně navržený domácí mokřad je nejen krásný, ale i užitečný – poskytuje domov mnoha živočichům, čímž posiluje rozmanitost naší zahrady. Umožňuje dokonalé využití odpadu a jeho začlenění do přírodního koloběhu, a přitom nevyžaduje žádné energetické vstupy. Oproti jiným řešením je také levnější. Ke zřízení kořenové čistírny je nutná docela velká zahrada (plocha mokřadu by měla dosahovat 5 m2 na osobu obývající domácnost) a povolení místně příslušného stavebního úřadu.

Pokud si chcete kořenovou čistírnu prohlédnout z blízka, udělejte si exkurzi na místa, kde takové umělé mokřady fungují. Jeden z nich se nachází třeba v Brně na zahradě střediska ekologické výchovy Rozmarýnek, další, který slouží jako místní čistička odpadní vody, v obci Hostětín (tady si můžete mimo jiné přečíst spoustu informací o historii, technologii výstavby, často kladené dotazy apod.).

ZPĚT DO KATEGORIE STAVBA nebo ZPĚT NA HLAVNÍ STRÁNKU

Stavba