Říká se, že každý dům je jako živý organismus, a čím větší symbiózu s prostředím u něj nalezneme, tím je životaschopnější. Zajímavým a funkčním prvkem jsou přírodní materiály, které můžeme použít při stavbě nebo rekonstrukci domu. Postavit si dům z přírodního materiálu může znamenat opravdovou výhru, ačkoli se na první pohled zdá, že je to příliš komplikované nebo výstřední. Pokud si ale svůj dům představíme jako prostředí, ve kterém budeme trávit velkou většinu svého času, jaké bychom ho chtěli mít? Většina asi bude souhlasit, že by ráda obývala prostředí příjemné, zdravé, harmonické, rezonující s okolní krajinou… Takovým přirozeným a zdravým prostředím je pro nás příroda, takže je více než logické obklopovat se materiály, které v ní nacházíme na každém kroku.
Přírodní materiály mají i další výhody: při jejich zpracování se spotřebuje výrazně méně energie než při výrobě materiálů syntetických, navíc jsou většinou recyklovatelné (slaměný dům lze zkompostovat, nepálené cihly nechat rozložit nebo použít znovu), jsou energeticky velmi úsporné a některé materiály (sláma, konopí) v sobě navíc „vězní“ oxid uhličitý z ovzduší, jehož zvyšující se koncentrace životnímu prostředí tolik škodí.
K izolaci se (pod různými značkami dle jednotlivých firem) nejčastěji používají polystyren, minerální vata nebo skelná vata. Jejich izolační vlastnosti jsou zhruba stejné. Pokud se však zajímáte o environmentální dopady jednotlivých materiálů, pak je na tom z tohoto trojlístku nejlépe skelná vata, která se částečně vyrábí z recyklovaného skla. Naopak polystyren představuje „nejtvrdší“ variantu, neboť surovinou k jeho výrobě je ropa, špatně se po dožití likviduje a obsahuje bromované zpomalovače hoření.
Poslední dobou se ale stále častěji prosazuje přírodní konkurence, se kterou se příjemněji pracuje a která je zdraví i přírodě zcela neškodná:
• Papírové vločky – surovinou je recyklovaný papír. Nesmějí se však používat tam, kde mohou zvlhnout.
• Sláma – velmi levný a dostupný materiál, který se svou izolační schopností vyrovná polystyrenu nebo minerální vlně. Je do značné míry zvukotěsná a navzdory pověrám i odolná proti hoření (díky nedostatečnému přístupu kyslíku ke slisovaným stéblům). To jsou některé z výhod, které sláma nabízí. Jak uvádí architekt Aleš Brotánek, při stavbě je bezpodmínečně nutné používat suchou slámu bez plísní a dobře ji zabezpečit proti vlhkosti a škůdcům. Více informací najdete na stránkách Ekodům nebo Slaměné domy.
• Ovčí vlna – je krásně měkká, pružná a dobře se s ní pracuje. Jejím využitím rovněž podpoříte farmáře chovající ovečky v podhorských oblastech. Její nevýhodou je však vyšší cena.
• Technické konopí, len, juta – stejně jako sláma vážou CO2 a po dožití se snadno likvidují. Nejsou však tak snadno dostupné.
Více informací o těchto staronových materiálech najdete například na stránkách Ekologického institutu Veronica, Konopy nebo Slaměných domů.
Hlína v interiéru přirozeně reguluje vlhkost vzduchu – dokáže absorbovat přebytky a v případě nedostatku je uvolňovat do prostředí, uvolňuje záporné ionty (pozitivní vliv na vnitřní prostředí domu) a má dobré akumulační vlastnosti – (vysoká tepelná pohoda v domě). Navíc lze využít hlínu z místa stavby, čímž se ušetří peníze za dopravu a spousta exhalací oxidu uhličitého.
Pokud se rozhodnete stavět z nepálené hlíny, počítejte s tím, že si pořádně „máknete“ – hliněná stavba se staví v podstatě holýma rukama jako před sto lety. (Není to romantické?) Hliněné domy jsou také velmi citlivé na tekoucí vodu, která je může narušit, takže pozor při výběru lokality.