Péče o půdu

Půda není neživá hmota. Tvoří ji souhra mezi minerály a miliony miniaturních organismů – bakteriemi, houbami, roztoči, hmyzem, larvami nebo žížalami. Souhra těchto činitelů vytváří humus – potravu plnou živin pro rostliny.

citacev gramu půdy žije v průměru 600 milionů bakterií, 400 tisíc hub a 100 tisíc řas? Typický litr půdy také obsahuje 2 žížaly, 6 kusů hmyzu nebo pavouků, 14 stonožek, 150 roztočů, 200 chvostoskoků a 50 tisíc hlístovců.

Půda žije svým vlastním životem. Minerální hnojiva postupně mění pH půdy a s ním také životní podmínky. Průmyslová hnojiva tedy nejsou to pravé řešení, přesto však nemusíme na zúrodňování půdy rezignovat.

Kompostování

Kompost jsou, jednoduše řečeno, rozložené odumřelé části rostlin. Do půdy dodává živiny i půdní organismy a vláknitý materiál, který ji provzdušňuje. V přírodě tento proces probíhá samovolně a všude. Zahrada je ale přece jen kulturní zákoutí, kde musíme kompostu trochu pomoct a házet trávu, listí a další zbytky rostlin na jednu hromadu nebo do kompostéru.
Přečtěte si více o kompostování.

Žížaly

Malí kroužkovci jsou pro zahradu pravým požehnáním. Čím víc se jich v půdě vyskytuje, tím je zdravější. Žížaly se živí zbytky organické hmoty, kterou rychle přeměňují na humus. Působí tedy jako urychlovač kompostu a také jako neutralizátor půdního pH.
Tip: Žížaly na svou zahrádku docela snadno přilákáte na lógr z kávy.

Rašelina

Mnoho zahrádkářů si vypomáhá rašelinou. Cenou za ni je však ničení rašelinišť, která se někdy označují za evropskou obdobu tropických pralesů. Dvoumetrová vrstva rašeliny vzniká řádově 2000 let. Ačkoli je to kvalitní substrát, snažte se ji nepoužívat a dejte raději přednost kompostu, případně kompostované borce, která má odpovídající kyselost.

Zelené hnojení

Vlastnosti půdy vylepší také speciální rostliny pěstované na uvolněných záhonech. Jejich úlohou je pouze vyrůst, odumřít a vytvořit v půdě humus. Hnojivé rostliny rovněž chrání půdu před erozí či množením plevele, a pokud použijete bobovité rostliny (třeba jetel nebo hrachor), dodávají do země také vzdušný dusík.
Zelené hnojení můžeme vysít hned na jaře na záhon, který bude celý rok odpočívat, anebo po sklizni na konci léta. Přes zimu ho necháme polehnout (nebo po odkvětu pokosíme a necháme ležet) a na jaře zapravíme do půdy.

K zelenému hnojení se nejčastěji používá jetel, vikev, hořčice, řepka olejka, aksamitník nebo svazenka vratičolistá. Pozor však, abyste si nevybrali hnojivou rostlinu, jež je příbuzná s plodinou, kterou poté hodláte vysadit.

Nastýlání

Zlepšit vlastnosti půdy můžete ještě jednou vychytávkou – nastýlkou neboli mulčem. Obdobně jako netkaná textilie zabraňuje i mulč růstu plevele, vysychání půdy a jejímu zbytečnému vystavování slunci, které neprospívá půdním mikroorganismům. A protože jde o přírodní materiál, časem se rozloží na humus. Jako mulč lze využít leccos: posekanou trávu, seno, slámu, piliny, jehličí (pozor, stejně jako oblíbená mulčovací kůra z jehličnanů je kyselá a ovlivňuje pH půdy), listí nebo nekvetoucí plané rostliny.

Nastýlku neprovádějte brzy na jaře ani za dlouhotrvajícího vlhkého počasí. Vhodná je naopak za suchého jara nebo léta, když po delší době zaprší. Pokud se chcete o nastýlání dočíst víc, zavítejte na stránku Ekozahrady.

Plevele a přírodní rovnováha

Boj s plevelem není žádná velká zábava, a navíc nikdy nebere konce. Použití herbicidů ničí půdu a stejně nepomůže natrvalo. Mnohé postřiky mohou být navíc zdraví nebezpečné. Například glyfosát, účinná složka mnoha herbicidů (včetně dobře známého a hojně používaného přípravku Roundup), byl označen za pravděpodobně karcinogení látku respektovanou Mezinárodní agenturou pro výzkum rakoviny a má celou řadu dalších zdravotních rizik. Naše testy ho přitom odhalily v těle šesti Čechů z deseti. Není to až takové překvapení – patří totiž k nejpoužívanějším pesticidům u nás. Pomozte nám to změnit. Připojte se k naší výzvě za výrazné omezení spotřeby glyfosátu u nás.

Netrapte se ani s únavným plením a raději otestujte některé z následujících elegantních řešení:

• Mnohé plevele jsou ve skutečnosti krásné rostliny, které můžeme na záhoně nechat růst a kvést pro potěšení. Plodinám většinou ani nekonkurují – svlačec nebo pampeliška koření velice hluboko, takže odebírají vláhu nebo živiny z úplně jiných vrstev než zelenina a květiny. Redukujte tedy pouze ty, které vašim rostlinám stíní. Mnoho plevelů (pampeliška, jetel, hluchavky) je medonosných a prospívají včelám, čmelákům i jinému hmyzu v době, kdy odkvétají kulturní plodiny.
Hustě vysázené rostliny obvykle skoro žádný plevel nepropustí. Vhodné jsou rostliny, které krásně kvetou a přitom ozdravují půdu – aksamitník, měsíček, lichořeřišnice.
• Místa, která zarůstají opravdu obtížným a rychle se šířícím plevelem, jako je bršlice kozí noha, pýr nebo pěťour maloúborný, zamulčujte silnější vrstvou nastýlky, pod kterou můžete umístit vrstvu papírového kartonu.
• Možná vás to překvapí, ale mnoho planých rostlin – tedy i plevelů – jde využít i v kuchyni a jsou velice dobré, a hlavně zdravé. Populární je pampeliška, která se například ve Francii nebo v Německu přidává zcela běžně do salátů. Podrobnosti najdete v knize Plané rostliny k jídlu nebo v Květinové kuchařce i na stránkách její autorky. Při experimentování ale vždy jezte pouze rostliny, které bezpečně znáte.