Zahrada je vlastně takovým přechodem mezi domem a okolní přírodou. Většina zahrad je ale od přírodního stavu natolik vzdálená, že s přírodou nemá téměř nic společného. Jak pustit do vaší zahrady trochu opravdové přírody?
V koutě zahrady ponechte vysokou trávu s lučními květinami a pokoste ji třeba jen co dva roky. Své útočiště tu najdou motýli i jiný hmyz, který pro změnu přitáhne do zahrady ptáky. Ve vysoké trávě také přezimují vajíčka a kukly hmyzu.
Husté a pokud možno větší křoví (ideálně vysoký křovitý živý plot) představuje důležitý úkryt pro množství živočichů. Mohou v něm hnízdit pěnice i další ptáci.
Nevybetonovaný rybníček se svažitým břehem a rostlinami – ale bez ryb, které by rychle všechno snědly – poskytne domov vážkám a šídlům, vodoměrkám nebo žabám. Ptáci, kteří potřebují na zahradě nejen potravu, ale i vodu, zde budou pít a namáčet se během horkých letních dnů. Pod hladinou možná najdete brouky potápníky a pulce, na dně zase larvu vážky s obřími kusadly. Část rybníčku by měla mít hloubku alespoň 60 centimetrů, aby celý nepromrzal. Vážkám bude stačit plocha čtyř metrů čtverečních, ale skokani potřebují nejméně čtyřikrát tolik.
„Suchá“ kamenná zídka z naskládaných placáků, mezi kterými není malta, nebo i větší hromada kamenů láká do zahrady ještěrky a další suchomilné živočichy, jako jsou pavouci, čmeláci nebo divoké včely.
Květiny a kvetoucí keře přitahují včely, motýly i další hmyz. Důležité je nejen jejich množství, ale také druhová skladba. Rostliny by se měly v kvetení vystřídat během celého roku, aby živočichové měli vždy něco k snědku.
Provozujte hmyzí hotel – stavbičku z provrtaných polínek, nalámaného bambusu, svazků slámy nebo šišek. Poskytne útočiště včelám samotářkám a nejrůznějšímu hmyzu, a navíc může být i krásnou a originální dominantou (nebo doplňkem – záleží na velikosti) vaší zahrady. Návod a inspiraci hledejte na internetu.
V posledních letech rapidně ubývá včelstev. Na zahradě si můžete postavit příbytek pro divoce žijící opylovače: čmeláky a samotářské včely, kterých u nás žije asi 600 druhů. Praktické rady najdete na stránkách www.vcelky.cz.
V přírodě má svůj domov spousta živočichů, měli bychom jim tedy vyhradit prostor i v „naší“ zahradě. Zvířecí pomocníci jsou navíc velmi prospěšní – fungují lépe než pesticidy, neničí okolí, a navíc jsou to většinou krásná zvířátka, z nichž budou nadšené nejen děti. Tady je přehled zvířat, která pomáhají v přírodní zahradě nejčastěji:
Spase obrovské množství slimáků, housenek a různého hmyzu. Abyste ho neodradili, nepalte a nelikvidujte všechen zahradní odpad a zanechte mu na podzim hromadu větví a listí na přespání (stačí 2 x 2 m).
Chytá obtížný létající hmyz a požírá červíky či housenky – mimo jiné ty, co pojídají ovoce. Postavte netopýrům speciální budku. Seženete ji třeba zde nebo si ji (mnohem levněji) vyrobte svépomocí podle návodu.
Pěnice, sýkory, brhlíci, rehci, pěnkavy, zvonci a další jsou nejen velmi pěkní a na jaře krásně zpívají, ale také čistí zahradu od nejrůznějších hmyzích škůdců. K hnízdění potřebují dutiny starých stromů, které však můžete nahradit budkami. Pozor, abyste neumístili budky stejného druhu blízko sebe. Zpěvní ptáci si střeží svá teritoria a na určitém území hnízdí jen jeden pár. Dobrý návod ke stavbě budky si můžete stáhnout ze stránek Českého svazu ochránců přírody.
Pojídají slimáky. K životu potřebují slunné teplé stanoviště s kameny. Slepýš klade vajíčka na vlhkých místech, proto pozor, ať ho omylem nezašlápnete nebo nezraníte při manipulaci s kompostem, prkny nebo předměty ležícími v zastíněných koutech zahrady.
Pojídají obtížný hmyz a malé slimáky. Na zahrádku je může přilákat drobné jezírko. Vodní nádrž by měla být alespoň z jedné strany mělká, obrostlá vyššími rostlinami a postupně přecházet v souš, aby se žáby pohodlně dostaly ven z vody a mohly na břehu ve stínu hlídkovat, zda se blíží komár nebo muška. Pokud máte malou zahrádku, klidně stačí vybudovat nádržku ze starého lavoru zapuštěného do země.
Beruška i její larvy (tmavošedé s šesti nožičkami a šesti výraznými žlutými skvrnami na zádech) dokážou denně zkonzumovat desítky mšic – jedna larva jich může sežrat až šest set. Berušky se živí také červci, některé i sviluškami, a na zahradě jsou proto více než vítané. Přezimují pod kameny, ve škvírách nebo se schovávají v uschlé vegetaci. Mírný nepořádek jim na zahradě jen prospěje. Stejnou potravou se živí také larvy zlatooček, což je krásný štíhlý hmyz se zeleným tělem, průsvitnými křídly, výraznýma očima a dlouhými tykadly. Samice kladou vajíčka přímo do kolonie mšic.
Malé rychlé „vosičky“, kterých se děti často bojí, nejsou nijak nebezpečné. Jedná se o celkem obyčejné mušky živící se nektarem z květů. Jejich dravé larvy požírají mšice a svilušky. Přilákat je můžete na kvetoucí rostliny.
Dokážou spořádat nejen plže a jejich vajíčka, ale také housenky a těžkopádnější brouky, dokonce i mandelinku bramborovou. K rozmnožování potřebují trouchnivějící dřevo, ve kterém se vyvíjejí jejich larvy. Nechte pro ně proto na zemi několik starších špalků, prken nebo kmen (můžete je srovnat do bizarního tvaru a tvářit se, že je to umělecká dekorace).
Živí se nejrůznějším hmyzem. Pavouci potřebují na zahradě hlavně rozmanitost a různé typy porostů, holá půda bez úkrytů jim nesvědčí.
Pomáhají tím, že požírají mšice. Postavte jim na rostlinách napadených mšicemi domeček z obráceného hliněného květináče vystlaného senem. Výstelku přichyťte drátem provlečeným v otvoru a za jeho konec květináč zavěste na větev. Okraj květináče by se měl dotýkat větve, aby měli škvoři po čem lézt dovnitř.
Zlikvidují mnoho obtížného hmyzu. Ničení vosích hnízd dobře zvažte – zvlášť pokud nikdo z vašeho okolí není alergik a kolonie hnízdí ve vzdáleném koutě zahrady nebo na nedosažitelném místě u stropu půdy.